Budiž světlo

Synopse

Milan má tři děti a jezdí pracovat do Německa, aby rodinu uživil. Když se na Vánoce vrátí domů, zjistí, že jeho nejstarší syn Adam je členem polovojenské mládežnické skupiny a navíc je zapletený do šikanování a smrti spolužáka. Otec se rozhoduje, jak by se měl zachovat. Společně s manželkou Zuzkou při tom zjišťují skutečnou pravdu o synovi, o své rodině, o sobě samých, a také o společnosti, ve které žijí…

ZEMĚ
ČESKÁ REPUBLIKA
SLOVENSKO

PRODUCENT
Marko Škop
Ján Meliš
PETR OUKROPEC
PAVEL STRNAD 

ŽÁNR
DRAMA

S FINANČNÍ PODPOROU 
Rozhlas a televízia Slovenska,
Česká televize, Audiovizuálny fond,
Státní fond kinematografie, Eurimage

PREMIÉRA
10. 10. 2019

DISTRIBUTOR
Aerofilms

STOPÁŽ
93 MIN

FORMÁT
DCP

Trailer a fotografie

Tvůrci

REŽIE
Marko Škop

SCÉNÁŘ
Marko Škop

KAMERA
Ján Meliš

STŘIH
František Krähenbiel

HRAJÍ
Milan Ondrík, František Beleš, Zuzana Konečná, Ľubomír Paulovič, Csongor Kassai

HUDBA
David Solař, Oskar Rózsa

ZVUK
Jan Čeněk

O filmu

Nový snímek režiséra Marko Škopa lze směle řadit do skupiny nepřikrášlených portrétů současné slovenské společnosti. Problémy tradiční rodiny, šikana, nacionalismus, katolická církev – to vše jsou témata, která Budiž světlo zpracovává s nebývalou hloubkou a autorskou suverenitou.
Režisér Marko Škop přichází se svým druhým celovečerním hraným filmem, který je stejně jako předchozí Eva Nová (2015) nesmlouvavou analýzou dnešního Slovenska. Formálně záměrně strohé Škopovy filmy jsou chirurgickými řezy do současné společnosti, hlubokými a jasně autorsky uchopenými. Evu Novou i Budiž světlo tak bez pochyb můžeme přiřadit ke skupině nových slovenských filmů, které ve vší nahotě ilustrují citlivá společenská témata našich sousedů – ať už se jedná o sexuální násilí (Špína, 2017), neonacismus (Ostrým nožom, 2019) či rozpad tradiční rodiny (Nina, 2017). Podobně odvážné filmy přitom tolik chybí v současné přestylizované a zbabělé české kinematografii.
Budiž světlo organicky propojuje individuální cestu jednotlivce s portrétem současné slovenské rodiny i širším celkem skupiny obyvatel malé obce. Film precizně funguje na všech těchto úrovních a dotýká se řady témat souvisejících jak s rodinou (mezigenerační propast, gastarbeiterství), tak se Slovenskem jako takovým (polovojenské organizace, šikana, role katolické církve). Suverénní režie, přesné herecké výkony (především Milana Ondríka v hlavní roli) i odosobněná kamera – to vše vytváří dokonale propojený celek, který se v rámci své stopáže dokáže vypořádat se všemi výše definovanými tématy a zároveň funguje i v univerzálně-morální rovině (téma takřka neznatelné hranice mezi dobrem a zlem a našem podílu na překračování této hranice).