Synopse
Poetické komediální road movie je zcela osobitým, hravým a vtipným vyprávěním o putování mladé dvojice nejen za zatměním slunce.
Láska shora je filmová podivuhodná projížďka/procházka po cestách mysli a úvaha o dopravě mezi místy a komunikaci mezi lidmi. Zároveň je to portrét dvou žijících bytostí a světa kolem nich v nečekané situaci – hraném filmu! Magdalena a Prokop se vydávají na cestu za zatměním slunce. Cestou mudrují a díky Prokopově zmatené povaze se ocitnou málem v nebezpečí.
ZEMĚ
ČESKÁ REPUBLIKA
PRODUCENT
PETR OUKROPEC
PETR MAREK
ŽÁNR
KOMEDIE
S PODPOROU
STÁTNÍ FOND ČR PRO PODPORU A ROZVOJ ČESKÉ KINEMATOGRAFIE
PREMIÉRA
21. 11. 2002
DISTRIBUTOR
CINEMART
STOPÁŽ
98 min
FORMÁT
SD FILES
Trailer a fotografie
Tvůrci
REŽIE, SCÉNÁŘ, KAMERA, STŘIH
PETR MAREK
HRAJÍ
MAGDALENA HRUBÁ, PROKOP HOLOUBEK, PETR MAREK, BOHDAN KARÁSEK, JANA PROVAZNÍKOVÁ A DALŠÍ
HUDBA
PETR MAREK, ONDŘEJ ŠÁREK, MAGDALENA HRUBÁ, PROKOP HOLOUBEK
O filmu
Ladění filmu vychází z poetiky jemné podivnosti, kterou využívali tvůrci UNARFILMU už ve svých předchozích snímcích. Projevuje se jak v celkové náladě filmu, tak v neobvyklé práci s hudbou (filmová hudba a zvuk jsou rovnocennými aktéry – postavami filmu), volné dramaturgické stavbě a volbě herců.
Autoři nechtějí vytvořit dokonalou iluzi filmové reality. Nesnaží se o psychologickou věrohodnost postav. Spíše si s filmovým prostorem a časem hrají, spojují zdánlivě nesourodé prvky. Chtějí tak vytvořit jakousi „hudbu obrazu“. V takovém filmu hraje stejně důležitou roli jako hlavní hrdinové příroda, „nepodstatné“ pohyby v pozadí či vítr ve vlasech vedlejší postavy.
Do děje vstupují (často dokumentární) obrazy, které rozvíjejí v ideové rovině téma a spolu s dvojicí vypravěčů komentují dějové situace.
Stěžejním motivem myšlenkového půdorysu filmu jsou nejrůznější formy dopravy: Od myšlenkové přepravy informací, přes logické dějové a dramatické přesuny postav až k symbolickému využití rozličných dopravních prostředků a stylů. V „dopravních metaforách“ se film snaží najít adekvace k způsobům mezilidské komunikace a fungování společnosti. Během práce na filmu se uvažování autorů o tématu střetlo s jedním z esejů Jana Kellera, publikovaném v knize Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti, v němž připodobňuje socioekonomické procesy současné západní civilizace k pohybu dopravního pásu. Hrdinové našeho filmu stojí zatím buď zcela mimo tento pohyb nebo jsou jím jen částečně zasahováni. Ústřední otázka tedy zní: Jakou mají „čisté duše“ šanci přežít ve vlastním „nedopravním vnitřním ghettu“? Celkové ladění filmu je „komediálně – poetické“.