Láska shora

Synopse

Poetické komediální road movie je zcela osobitým, hravým a vtipným vyprávěním o putování mladé dvojice nejen za zatměním slunce.

Láska shora je filmová podivuhodná projížďka/procházka po cestách mysli a úvaha o dopravě mezi místy a komunikaci mezi lidmi. Zároveň je to portrét dvou žijících bytostí a světa kolem nich v nečekané situaci – hraném filmu! Magdalena a Prokop se vydávají na cestu za zatměním slunce. Cestou mudrují a díky Prokopově zmatené povaze se ocitnou málem v nebezpečí.

ZEMĚ
ČESKÁ REPUBLIKA

PRODUCENT
PETR OUKROPEC
PETR MAREK

ŽÁNR
KOMEDIE

S PODPOROU
STÁTNÍ FOND ČR PRO PODPORU A ROZVOJ ČESKÉ KINEMATOGRAFIE

PREMIÉRA
21. 11. 2002

DISTRIBUTOR
CINEMART

STOPÁŽ
98 min

FORMÁT
SD FILES

Trailer a fotografie

Tvůrci

REŽIE, SCÉNÁŘ, KAMERA, STŘIH
PETR MAREK

HRAJÍ
MAGDALENA HRUBÁ, PROKOP HOLOUBEK, PETR MAREK, BOHDAN KARÁSEK, JANA PROVAZNÍKOVÁ A DALŠÍ

HUDBA
PETR MAREK, ONDŘEJ ŠÁREK, MAGDALENA HRUBÁ, PROKOP HOLOUBEK

O filmu

Ladění filmu vychází z poetiky jemné podivnosti, kterou využívali tvůrci UNARFILMU už ve svých předchozích snímcích. Projevuje se jak v celkové náladě filmu, tak v neobvyklé práci s hudbou (filmová hudba a zvuk jsou rovnocennými aktéry – postavami filmu), volné dramaturgické stavbě a volbě herců.
Autoři nechtějí vytvořit dokonalou iluzi filmové reality. Nesnaží se o psychologickou věrohodnost postav. Spíše si s filmovým prostorem a časem hrají, spojují zdánlivě nesourodé prvky. Chtějí tak vytvořit jakousi “hudbu obrazu”. V takovém filmu hraje stejně důležitou roli jako hlavní hrdinové příroda, “nepodstatné” pohyby v pozadí či vítr ve vlasech vedlejší postavy.
Do děje vstupují (často dokumentární) obrazy, které rozvíjejí v ideové rovině téma a spolu s dvojicí vypravěčů komentují dějové situace.
Stěžejním motivem myšlenkového půdorysu filmu jsou nejrůznější formy dopravy: Od myšlenkové přepravy informací, přes logické dějové a dramatické přesuny postav až k symbolickému využití rozličných dopravních prostředků a stylů. V “dopravních metaforách” se film snaží najít adekvace k způsobům mezilidské komunikace a fungování společnosti. Během práce na filmu se uvažování autorů o tématu střetlo s jedním z esejů Jana Kellera, publikovaném v knize Eseje o nedávné minulosti a blízké budoucnosti, v němž připodobňuje socioekonomické procesy současné západní civilizace k pohybu dopravního pásu. Hrdinové našeho filmu stojí zatím buď zcela mimo tento pohyb nebo jsou jím jen částečně zasahováni. Ústřední otázka tedy zní: Jakou mají “čisté duše” šanci přežít ve vlastním “nedopravním vnitřním ghettu”? Celkové ladění filmu je “komediálně – poetické”.