Občan Havel

Co pro Vás znamenala práce na tomto dokumentu?

Práce na tomto dokumentu pro mě znamenala především hodně práce (vzhledem k množství natočeného materiálu), ale taky hodně radosti z práce (vzhledem k charakteru natočeného materiálu).

Když Vás producentka Jarmila Poláková oslovila s nabídkou, abyste film dokončil, co Vás napadlo? Souhlasil jste okamžitě?

Zprvu jsem byl přesvědčen o tom, že je nemyslitelné, abych se filmu ujal. Neměl jsem moc přehled o tom, kdo je kdo v politice, do Čech jsem se vrátil až v roce 96 a navíc se mi zdálo, že takový film vůbec není moje parketa. Jarmila Poláková však byla toho názoru, že moje politická nezatíženost by mohla naopak býti výhodou při zpracovávání Pavlova materiálu. Nakonec jsem tento argument přijal.

Co Vás na tomto projektu nejvíc zajímalo?

Tajemství natočeného materiálu, osobnost prezidenta Havla, možnost návratu do společensko-politické atmosféry určitého období a příležitost se po dlouhé době chopit střihačského zadání.

Jak probíhala Vaše práce?

Tak jako u každého filmu bylo nejprve nutné se dokonale seznámit s materiálem. Nejprve jsme ho shlédli společně se střihačkou Toničkou, která se poté odebrala do střižny materiál třídit a organizovat a já jsem si to celé ještě jednou projel a detailně zmapoval. A tady nastala neobvyklá zápletka – u každého jiného filmu lze pracovat pouze s vybraným množstvím nejlepších scén a záběrů. Tady to však nebylo možné, protože se nám skoro každá scéna zdála zajímavá či důležitá. Takže bylo nejprve potřeba ustříhat nahrubo téměř vše. Vznikl z toho desetihodinový skicák, ze kterého jsme potom vycházeli. Potom teprve mohl začít běžný proces tvarování, krácení a rytmizování.

Dostal jste nějaký scénář nebo jak vznikla současná podoba filmu?

Žádný scénář na tento film neexistoval, ani existovat nemohl. Pavel Koutecký zvolil metodu takzvaně observační, to znamená, že zaznamenával právě probíhající scénu, aniž by do děje zasahoval. Pochopitelně jsem se pídil po jakýchkoliv jeho poznámkách ke střihu a vyslýchal jsem jeho spolupracovníky. Všechno ale nasvědčovalo tomu, že se Pavel do střižny teprve chystal, že ještě neměl jasně definovaný plán. Museli jsme se tedy spolehnout na to, že si natočený materiál sám řekne o způsob zpracování.

Sledoval jste projekt předtím, než jste na něm začal pracovat? Mluvil jste o něm někdy s Pavlem Kouteckým?

O projektu jsem samozřejmě věděl, ale Pavel o tom moc nemluvil. Vzpomínám si jen na jednu debatu, ale ta se týkala pouze technologických postupů postprodukce.

Co považujete za nejsložitější v práci na tomto filmu?

Nejsložitější bylo zkrátit film na požadovanou délku a přitom zachovat smysluplnost jeho obsahu.

Jaké bylo Vaše první setkání s Václavem Havlem? Znali jste se již dříve?

Setkali jsme se v kavárně hotelu Pupp a bylo to takzvaně milé setkání. Předtím jsem se s Václavem Havlem párkrát setkal na sklonku sedmdesátých let v rámci různých pololegálních kulturních akcí.

Máte ve filmu nějaké oblíbené scény?

Ano. Mám ve filmu 35 oblíbených scén. A mimo film asi dvakrát tolik.

Co považujete pro diváky za nejzajímavější?

Možnost poznat osobnost VH jinak, než z televizních zpráv či z denního tisku, možnost návratu do jistého období našich moderních dějin, možnost nahlédnout do zákulisí prezidentské funkce.

V čem podle Vás tkví hlavní výjimečnost tohoto filmu?

V intimním pohledu na osobnost VH a v jedinečné možnosti náhledu do české politické kuchyně.

Sledoval jste práci Pavla Kouteckého? Co Vás na ní zajímalo?

Filmy Pavla Kouteckého jsem sledoval a nejvíce mě zaujala jeho neustálá formální hravost, jeho filmařina. A samozřejmě i společenská angažovanost jeho námětů.