Portrét Věry Chytilové

Cesta

Synopse

“Usilování, ať už zdařené nebo nezdařené… v tom je patos lidského bytí” – V 52 minutách tohoto filmu nám Věra Chytilová s neutuchající energií vypráví o svém životním usilování, vzletech a pádech,  ztrátách a nálezech a o tvůrčím zápase, kterému se nic nevyrovná.

ZEMĚ
ČESKÁ REPUBLIKA

ŽÁNR
DOKUMENTÁRNÍ FILM

KOPRODUCENT 
PETROS MICHOPULOS
S PODPOROU STÁTNÍHO FONDU ČR PRO PODPORU A ROZVOJ ČESKÉ KINEMATOGRAFIE

PREMIÉRA
2. 6. 2004

DISTRIBUTOR
CINEMART

STOPÁŽ
52 MIN

FORMÁT
SD FILES

Trailer a fotografie

Tvůrci

SCÉNÁŘ A REŽIE
JASMINA BLAŽEVIČ

KAMERA
ŠTĚPÁN KUČERA

STŘIH
JAKUB VOVES

HUDBA
PETR HROMÁDKA

ZVUK
TOMÁŠ KUBEC

O filmu

Když se mi Jasmina svěřila, že by chtěla natočit Věřin portrét, byla jsem tou myšlenkou nadšená. Myslím si, že osobnost, jako je Věra Chytilová, si takový portrét rozhodně zaslouží a vlastně mě i překvapilo, že takový film ještě neexistuje. Přišlo mi i důležité, ukázat Věru jinak, než jí vnímá určitá část lidí. Tím myslím to křičení a týrání spolupracovníků, o kterém se zmiňuje Jasmina. Protože to je blbost a hlavně to není Věra. To je podle mě taková její hra a když se to někoho dotkne, tak je to jeho problém.
Pro mě je Věra úplně normální ženská, která má na všechno co dělá velmi vysoké nároky a vyžaduje to i od ostatních. A když se vzteká a řve, tak je to skoro vždycky oprávněné. Já nejsem zastánce toho, že režisér musí být s každým strašnej kamarád a při práci musí být pohoda a sranda atd. Myslím si, že trochu řevu vůbec neškodí, a když režisér jak se říká “neprudí“, tak je to vždycky trochu podezřelé. Takže mě práce s Věrou vyhovuje, i když by nemusela volat třeba v 7.00 hodin ráno, protože jí zrovna něco napadlo. – Kateřina Černá