Journey

O filmu

Když se mi Jasmina svěřila, že by chtěla natočit Věřin portrét, byla jsem tou myšlenkou nadšená. Myslím si, že osobnost, jako je Věra Chytilová, si takový portrét rozhodně zaslouží a vlastně mě i překvapilo, že takový film ještě neexistuje. Přišlo mi i důležité, ukázat Věru jinak, než jí vnímá určitá část lidí. Tím myslím to křičení a týrání spolupracovníků, o kterém se zmiňuje Jasmina. Protože to je blbost a hlavně to není Věra. To je podle mě taková její hra a když se to někoho dotkne, tak je to jeho problém.
Pro mě je Věra úplně normální ženská, která má na všechno co dělá velmi vysoké nároky a vyžaduje to i od ostatních. A když se vzteká a řve, tak je to skoro vždycky oprávněné. Já nejsem zastánce toho, že režisér musí být s každým strašnej kamarád a při práci musí být pohoda a sranda atd. Myslím si, že trochu řevu vůbec neškodí, a když režisér jak se říká “neprudí“, tak je to vždycky trochu podezřelé. Takže mě práce s Věrou vyhovuje, i když by nemusela volat třeba v 7.00 hodin ráno, protože jí zrovna něco napadlo. – Kateřina Černá