Modrý tygr

Proč jste se rozhodl se z producenta stát režisérem?

To rozhodnutí vyplynulo ze samotných okolností vzniku filmu Modrý tygr. Velmi jsem toužil udělat film pro děti a hledal tvůrce, kteří by tento můj záměr naplnili. Bohdan Sláma a Tereza Horváthová mi dali poslední impulz k režii, když poznali, jak moc jsem s látkou propojený vnitřně. Navíc znali moji práci s dětmi v divadle a i proto mi více důvěřovali.

Čím vás zaujala právě kniha Modrý tygr?

Je to příběh v jádru hluboký a silný, příběh o hodnotě vnitřní svobody a radosti z ní. Navíc je vyprávěný s humorem, lehkostí a dětskou samozřejmostí. Je dobrodružný a používá fantazii jako reálný nástroj vhodný k dobývání našeho světa. A také má hlavní postavu Johanku, je legrační ve chvílích, kdy bojuje, a chcete být s ní, když si vymýšlí a sní.

Museli jste děj knihy pro filmovou adaptaci hodně měnit?

Kniha je ve své struktuře vrstevnatou mozaikou s různými dějovými odbočkami, příběh si skládáte pomalu a musíte zapojit čtenářskou fantazii. To je na literatuře a poezii krásné.

Jaké bylo režírovat živého tygra?

Důležité bylo rozhodnutí pracovat s tříměsíčním mládětem tygra a dohoda s panem Berouskem, že bude zvíře vychované pro nás a na děti si bude zvykat od narození. Trnuli jsme, aby se s ohledem na termíny natáčení narodil včas. Nakonec jsme mohli používat tygry dva – dvojčata Arona a Tarzana.

Co pro vás tento tygr v příběhu symbolizuje?

Tygr představuje jinakost, ke které se okolí musí nějakým způsobem postavit. Když ho dokážete přijmout takového, jaký je, je to dobré. Ale když ho jen tak odsuzujete nebo si ho chcete přivlastnit, tak to moc dobré nebude. Ale modrá je také barva moře, modré je nebe a modrá je i barva naděje.

Jak vnímáte současnou situaci dětského filmu v Česku?

Je neprávem trochu podceňovaný a v Česku se často zaměňuje s kostýmní pohádkou. Děti touží sledovat své příběhy a u nás je navíc silná tradice filmů pro děti, které byly divácké, ale zároveň něco sdělovaly a jsou díky tomu trvalé. Měli bychom se pokusit tuto tradici rozvíjet i dnes.

Která fáze natáčení vás nejvíce bavila – psaní scénáře, shánění peněz, režie nebo střih filmu? A co vás na samotném režírování nejvíce překvapilo?

Film mě baví právě proto, že v sobě zahrnuje různé fáze, a že jste chvíli sám, potom se stočlenným štábem a pak znovu sám se střihačem nebo zvukařem. Váš vlastní film vás navíc sám o sobě neustále překvapuje a musíte být neustále ve střehu a zkoncentrovaný, abyste rozpoznal, co je „jeho“ a co do něj naopak nepatří.

Chcete v režisérské dráze dál pokračovat? A co ta producentská?

Určitě budu dál hledat příběhy vhodné ke zfilmování, ale také nepřestanu oslovovat jiné režiséry. Sílu k další práci jsem vždy čerpal z diváků a jejich reakcí. Těším se, co mi napoví teď.