Vzhledem k intimitě a sexualitě, se kterou je tantra spojená, jste musel najít způsob, jakým dokument Tantra natočíte. Co bylo v tomto ohledu nejtěžší?
Film Tantra je o sebepřijetí a o poznání vlastního těla, svých tužeb a přání. Ale je také o komunikaci, o překážkách a blocích, které si v sobě nevědomky neseme a jež nám komplikují život. Nejtěžší nebylo natočit intimní, sexuální scény tak, aby byly promítatelné v kině a přitom nedehonestovaly zúčastněné, ale dobrat se během dvou let práce na filmu rovnováhy právě mezi takovými scénami, které asi všichni očekávají, a jejich zdůvodněním v dokumentárního filmu, jenž není encyklopedií tantry.
Západní civilizace vnímá tantru především pro její sexuální aspekt. Zajímalo nás, jak toto zjednodušení odpovídá realitě. Jestli vůbec existuje možnost využit starobylou nauku, formovanou ve zcela jiném sociálním, historickém a geopolitickém kontextu, pro zlepšení života, partnerských vztahů a rodinných vazeb lidí, kteří se ocitli v krizi, ale pokoušejí se problémy společně řešit. Klíčem k pochopení většiny vztahových problémů, na které se film soustřeďuje, je nedostatečná, mnohdy katastrofální úroveň komunikace mezi mužem a ženou, neschopnost vzájemně si naslouchat a neporozumění i neznalost vlastních intimních potřeb a chutí.
Váš dokument, jež nahlíží především do světa tantrických seminářů, trvá přes hodinu. Jak dlouho ale trvají ve skutečnosti tantrické semináře? Kolik času potřebuje člověk v praxi, aby mohl tantru začít praktikovat v soukromém životě, má-li takový cíl?
Tantrické semináře trvají několik hodin až několik týdnů. Existují provázené tantrické večery, víkendové nebo několikadenní workshopy – ty jsou nejčastější – i dlouhodobé výcviky (cyklus více navazujících seminářů v průběhu 1-2 let). V Indii mají ashramy, kde si můžete zaplatit intenzivní půlroční až roční výcvik (tam se tantra praktikuje a učí každý den). Už na prvním semináři se seznámíte s technikami, které lze využít v soukromém životě (meditace, formy doteku, masáže apod.). Praktikovat tantru lze dokonce i na základě instrukcí z knih. Klíčové jsou vůle a čas, tedy faktory, na kterých vše může skončit, ať už máte za sebou jeden víkend nebo několik let seminářů. Náš film ale nemapuje místní tantrickou scénu ani neposkytuje návod, jak tantru praktikovat. Věnuje se problémům, které ze života známe všichni, s tím rozdílem, že ne každý se stane adeptem tantry. Uvědomil jsem si, že stoupá počet lidí, kteří zažívají hlubokou nespokojenost se svým dosavadním způsobem života a tuhle svoji nespokojenost chtějí aktivně transformovat a touží po změně.
Jak velká je vůbec tantrická komunita v Čechách, pokud se dá v souvislosti s tantrou mluvit o kumunitě?
V České republice se konají tantrické semináře vedené domácími i zahraničními lektory. Navštěvují je stovky lidí a jejich popularita stoupá. Lidí ochotných účastnit se natáčení postupně přibývalo. Cítili jsme důvěru a odhodlání vystoupit z anonymity a sdělit prostřednictvím filmu, že nepáchají nemorální zvěrstva ani neškodí společnosti. Tantra je přitažlivá v tom, jakým způsobem nabourává zažité stereotypy a zpochybňuje zdánlivě nezpochybnitelné. Díky čemuž se můžete, ale samozřejmě nemusíte, někam posunout. Navíc je všechno založené na absolutní dobrovolnosti.
Ne každý má v okolí lidi, spíš naopak, kteří se tantrou zabývají? Spojuje podle vás něco ty, které jste měl díky natáčení možnost více poznat?
Účastníci tantrických, ale vlastně jakýchkoli sebepoznávacích kurzů, jsou lidé, kteří usilují o zlepšení komunikace jak se sebou samými, to znamená v rovině sebepoznání, uvědomění si svých potřeb a chutí, tak především v rovině dialogu mezi mužem a ženou. Ale zdůrazňuji, že náš film není esejí na téma co je tantra, mnohem víc nám šlo o zachycení partnerských příběhů několika párů, kterým tantrická zkušenost zásadně změnila život. Jestli k lepšímu nebo k horšímu, uvidíte ve filmu.
Jaký je vztah většinové společnosti k tantře?
Jde o typický vývoj vztahu majority k minoritě – od nedůvěry a podezřívavosti plynoucí z neznalosti k tiché toleranci. Je ale otázka, co vlastně znamená tzv. většinová společnost. Co působí navenek jako hegemonní, pod povrchem bývá strukturovanější, než se zdá. Většinová, neboli normální společnost navíc může být z jiného uhlu pohledu vnímána jako totálně vyšinutá. Spousta lidí chodí k psychologovi, do manželských poraden a užívá antidepresiva, trpí workoholismem nebo třeba chlastá, kurví se a fetuje. I účastníci tantrických seminářů, o kterých jsme natáčeli náš film, hledají cestu, jak z toho kolotoče práce-rodina-vztahy ven. Při vědomí, že utéct nejde, protože stejně není kam, ale zlepšit to lze.
Jakou pozitivní změnu může človeku vůbec přinést účast na takovém semináři? Jaká úskalí mohou být s tímto naopak spojena?
Je možné, že skutečný tantrik, který celý život medituje a studuje někde v Himaláji, by se našim pošetilým snahám pousmál, ale nás zajímala právě ta skutečnost, že někdo aplikuje starobylou nauku na náš západní systém s rozpadajícími se tradičními vazbami a ne zcela zřetelnými konturami nově vznikající struktury. Mám na mysli klasický model muž-žena-děti, který ne každý zvládá ke spokojenosti zúčastněných.
Vzhledem k tomu, že součástí tantry jsou různé sexuální praktiky, váš film je také ukazuje a lidé v něm mluví velmi otevřeně o sexu. Zaskočil váš film v tomto ohledu už nějaké diváky?
Zaskočil nás všechny intenzitou a mírou sdílené intimity. Účastníci natáčení neměli předchozí zkušenost s kamerou a leckdy byli překvapeni silou obrazů, v nichž se na plátně ocitli. Za svoji odvahu a upřímnost zasluhují obdiv. Při natáčení platil zákon dobrovolnosti. Nikdo nikoho k ničemu nenutil, kdo se chtěl svléknout, svlékl se, stejně jako se jiní nesvlékli. Proto nám rok trvalo, než jsme se od rozhovorů a vzájemného poznávání dobrali k tantrickým praktikám a rituálům. Natáčení mělo svůj přirozený čas a prostor. Ideální bylo, když nakonec náš miniaturní štáb nikdo nevnímal. Pracovní projekce nehotového filmu potom naznačily, kam až sahá ochota publika sdílet nahotu, která je v našem filmu, stejně jako v tantře, spíš prostředkem, než cílem.
Prošel váš osobní pohled na tantru během příprav a samotného natáčení nějakým vývojem? Co je podle vás v současnosti na tantře, jež v Čechách zaznamenala v poslední době tolik zájmu, vlastně tak přitažlivé?
Domnívám se, že přitažliví jsou hlavně lidé, kteří mají schopnost vytvářet přátelský, tolerantní a do jisté míry chráněný prostor, tedy to, co může leckomu v běžném životě chybět. Tantře se věnuje spousta lidí na mnoha úrovních a s různým zaměřením, od dnes módních masáží až po specializované tantrické kruhy pro ženy. Zajímavé je, že iniciátorem návštěvy tantrického semináře bývají většinou ženy. Podobné to bylo i s účastí na natáčení. Přestože jsou ženy od přírody stydlivější, asi víc touží po změně, brání se stagnaci ve vztazích, v partnerství. Natáčení nám připomnělo, že věci můžou být jinak, než jsme zvyklí. Možná jsme si uvědomili, že v každém vztahu platí, že ten druhý není náš majetek; je to v podstatě pořád cizí člověk, kterého neznáme. A odporný slogan “práce na vztahu” může paradoxně obsahovat návod, jak po patnácti letech manželství přežít dalších patnáct let. Kdo ví?
